Se zdražením elektřiny a plynu se spousta domácností rozhodla topit tuto zimu především dřevem. Důvody jsou prosté, dřevo vychází stále jako jedna z nejlevnějších variant. Navíc, manipulace s ním není složitá, je čisté a v neposlední řadě – voní. Kromě toho je to ekologický zdroj tepla a odpad z něj (popel) lze ještě zužitkovat na zahradě. Umíme s ním ale topit správně?
Abychom ze dřeva při topení získali maximum a zacházeli s ním při spalování co nejefektivněji, je potřeba o něm vědět alespoň pár základních informací.
Dřevo různých stromů má různou hustotu, a tím i tzv. tvrdost, na níž závisí jeho vlastnosti při hoření. Měkké dřevo mají zejména jehličnany, je to tedy dřevo smrkové, borové, modřínové, jedlové. Měkké dřevo mají ale i některé listnáče, jako například lípy, topoly či břízy. Mezi tvrdá dřeva se řadí například bukové, dubové či jasanové a habrové.
Předností měkkého dřeva je nižší cena, především ale rychleji hoří a dobře se štípe na třísky. To vše je předurčuje jako výborné dřevo na podpal. Díky tomu, že se rychle rozhoří a dosáhne vysoké teploty, začne komín brzy táhnout a v kamnech vznikne dostatečně velké teplo i na to, aby bylo možné začít přikládat silnější polena.
Březové dřevo, které hoří ale už pomaluji než dřeva jehličnanů, je oblíbené i pro svůj vzhled. Březová polínka vyskládaná vedle krbu působí velmi dekorativně.
Tvrdé dřevo hoří pomaleji a stabilněji a také déle žhne. V praxi to znamená, že nemusíme tak často přikládat, a i proto se hodí hlavně k topení během zimy. Ale je také dražší. „Pro krby je ideální buk. Bukové dřevo je považováno za klasické krbové dříví. Hoří hezkým plamenem a téměř nejiskří. Kromě toho má mimořádně vysokou výhřevnou hodnotu. Dubové dřevo má vysokou výhřevnost a dlouhou délku hoření. Tento druh používejte ve spalovacích zařízeních, která slouží výhradně pro výrobu tepla – ústřední topení a kamna. Nehoří nijak atraktivním plamenem, při spalování má vůně charakter kyseliny tříslové, která je v dubovém dřevu obsažena,“ radí Marcela Bínová ze společnosti Hornbach.
Výhřevnost dřeva
Jednou z klíčových vlastností dřeva z hlediska topení je jeho výhřevnost. Ta udává, kolik energie se uvolní úplným spálením jedné jednotky, například kilogramu.
Výhřevnost dřeva je obecně srovnatelná s výhřevností hnědého uhlí. Obecně platí, že z 1 kg je výhřevnost u všech druhů dřeva zhruba stejná, 4,1 – 4,4 kWh. Rozdíl je ovšem v množství spáleného dřeva.
Výhřevnost dřeva je závislá ovšem na jeho vlhkosti. „Proto je zásadní, aby bylo co nejsušší, jinak se při topení spotřebuje spousta energie na to, aby se vlhkost dostala z dřeva pryč,“ vysvětluje Pavel Ulrich z firmy Almeva. Odpařování vody ze dřeva je při hoření i slyšet, projevuje se slabým syčením.
Kromě nižší výhřevnosti je u vlhkého dřeva nevýhodou i větší množství spalin, které při jeho hoření vznikají a uvolňují se do ovzduší v podobě dýmu. To může být problémem hlavně v městské zástavbě.
Ideální k topení je proto suché dřevo s vlhkostí 20 procent. Tuto hodnotu si lze ověřit pomocí vlhkoměru, který lze pořídit okolo 500 korun. Pokud topíme převážně dřevem, nebo dokonce pouze jím, pořízení vlhkoměru se skutečně vyplatí.
Skladování dřeva
Naštípané dřevo ukládáme nejlépe pod přístřešek, nebo do krechtů (kuželových hromad, někde se jim říká ježek) pod nepromokavou plachtu. U krechtu nezapomeneme vytvořit otvory pro větrání. Praktické je uložení dřeva pod přesah střechy okolo domu. Jednak je hned po ruce, neprší na něj a jeho vrstva zvyšuje tepelnou izolaci zdi.
Po přenesení dřeva do interiéru je umístíme nejméně 80 cm od kamen či kotle. Blíže je můžeme ukládat tehdy, je-li mezi topidlem a dřevem nehořlavá stěna. Aby nám dřevo doma příliš nepřeschlo (hořelo by pak rychleji, než je žádoucí), nanosíme si vždy jen takové množství, jaké zvládneme spálit během následujících tří dnů.
Zdroj: novinky.cz