Tepelné čerpadlo si na českém trhu z ne zcela pochopitelných důvodů vybudovalo renomé systému, bez kterého se nový rodinný dům neobejde. Mnoho lidí tak tuto technologii instaluje, aniž by si plně uvědomovali, do čeho se pouští, jaká je skutečná cena, jaké budou skutečné provozní náklady a celkově život s takovým systémem. Ne jedna domácnost pak prochází nepříjemným rozčarováním. To ale neznamená, že tento topný systém je automaticky špatný. Existují instalace, kde dává velký smysl. Je však potřeba se nejprve seznámit se všemi aspekty.
Bez tepelného čerpadla to nejde
V první řadě je potřeba se zbavit mýtů, které se lidem tlačí do hlav z různých stran. Tlak vytváří nejen samotní prodejci a jejich podprahová reklamní sdělení, ale také energetičtí experti, kteří mají za úkol vyhotovit průkaz energetické náročnosti budovy (PENB, nesprávně energetický štítek). Důvod, proč mnoho prodejců a topenářů doporučuje systém, který mnohdy stojí násobně více než jeho alternativy, je jednoduchý. Pokud je prodejní marže nastavena v procentech, pak vyšší cena prodaného produktu znamená vyšší marži pro prodejce. Prodat koncovému zákazníkovi dražší produkt je proto logicky pro prodejce lukrativnější.
Druhým aspektem, který vede domácnosti k pořízení tepelného čerpadla zcela bez rozmyslu, je vliv energetického experta, který podává situaci stylem, že „bez tepelného čerpadla to nejde“. Pokud je tvrzení formulováno přímo takto, jedná se o holou nepravdu. Řešení totiž existují, jsou však pro experta zpracovávajícího PENB náročnější. Ten si logicky volí cestu, která pro něj samotného znamená nejméně práce. Při nevyužití tepelného čerpadla v topné sestavě novostavby je totiž nutné hledat alternativní a skutečně efektivní cesty úsporných systémů a jemně ladit optimální hodnoty. To stojí mnoho práce navíc. Zde je však nutné si položit otázku, zda má energetický expert sloužit vám nebo sám sobě. Jednoduchá rada tedy zní, zkuste mu dát zadání, ať připraví dvě varianty PENB – s tepelným čerpadlem i bez něj (případně s náhražkou typu vzduch-vzduch, což je vlastně klimatizace, které se sice říká tepelné čerpadlo, ale stojí zlomek ceny).
Skutečné cenové náklady
Při výpočtu celkových nákladů na pořízení topného systému je potřeba vzít v potaz kromě nominální kupní ceny také související náklady tvořící reálnou cenu (skryté výdaje, údržba) a skutečnou úsporu ve srovnání s papírovými proklamacemi prodejců.
Tímto tématem jsme se již zabývali v některých z dřívějších článků a mezi čtenáři vyvolalo velký zájem. Pojďme si proto vysvětlit tento důležitý aspekt více dopodrobna.
Fiktivní pocit úspory při odložené platbě
Nebudeme se pouštět do složitých finančních rozborů a zůstaneme zcela při zemi. Při pořízení jakéhokoli produktu je potřeba operovat s úvahou, zda jej pořizujete za vlastní nebo za půjčené peníze. Pokud se jedná o druhou variantu, což je v případě pořízení rodinného domu běžné (hypotéka), je třeba počítat s hrubým odhadem přeplacení ceny, která se tak zvedne na dvojnásobek. Jestliže tedy jednáte o celkové ceně realizace např. 6 milionů Kč, s hypotékou dáme za dům 12 milionů Kč (v reálu spíše ještě více, ale záměrně se v této analýze držíme při zemi). Pokud je topný systém domu zahrnut v ceně, na niž si bereme hypotéku, je potřeba i jeho reálnou cenu vynásobit dvěma. To se týká všeho, co pořídíme.
Pokud však investujeme do ekonomicky méně náročného topného systému (elektrokotel, kamna, uhlíkové topné folie, peletový kotel atp.), jehož ceny se můžou pohybovat o řád níže, pak i přeplacená částka (úroky) bude násobně nižší než v případě pořízení drahého systému. Pokud si tedy tepelné čerpadlo kupujeme proto, abychom ušetřili, nemůžeme před touto kalkulací zavírat oči. Ve vzduchu visí otázka, jaké úspory systém přinese jeho užíváním, pokud jsme již při jeho pořízení zaplatili třeba 300 tisíc za hardware, což je však reálně s hypotékou na úrovni 600 tisíc Kč. Zvolíme-li jiný systém, můžeme snadno ušetřit stovky tisíc již na vstupních nákladech. Je potom na zvážení, jak dlouho potrvá, než nám tepelné čerpadlo tento rozdíl vykompenzuje úsporami, a zda k tomu vůbec může někdy dojít.
Pamatujte tedy na základní pravidlo, že pokud nekupujete za vlastní peníze, ale využíváte hypotéku, je potřeba veškeré ceny pořizovaných produktů násobit dvěma. Teprve poté lze vyhodnocovat výhodnost, návratnost a úspory.
Iluzorní metr čtvereční, který nic nestojí
Dalším ožehavým tématem, které hraje zásadní roli, je samotná plocha stavby. Při dnešních průměrných cenách vyjde jeden metr čtvereční plochy novostavby rodinného domu přibližně na 45 tisíc Kč. K tomu je potřeba přičíst cenu za pozemek, řekněme 3 tisíce Kč/m2. Počítejme tedy s celkovou cenou 48 tisíc Kč za metr čtvereční. Pokud si dům pořizujete na hypotéku, musíte opět násobit dvěma a dostanete se tedy na reálnou cenu 96 tisíc Kč za metr čtvereční. S takovou kalkulací je nutné operovat po celou dobu přípravy návrhu stavby a vybavení. Za každý metr čtvereční utratíme reálně kolem 100 tisíc Kč.
Mozek investora je však ošálen pokřiveným vnímáním reality, které vzniká už při koupi pozemku. Jakmile je pozemek pořízen, už se zpětně neohlížíme na cenu za metr čtvereční. Jakmile je na pozemku postaven dům, taktéž už se neohlížíme na jeho cenu za metr čtvereční. Je to podobná fikce, kterou zažíváme například při vlastnictví automobilu. Na jednu stranu řešíme cenu paliva, snažíme se jezdit tzv. na spotřebu a tankovat palivo o pár haléřů levnější. Současně ale pomíjíme náklady na pořízení, servisy, výměnu oleje, přezouvání gum, parkování či například metry garážového stání, pokud jej máme na pozemku. To vše jsou náklady, které z vlastnictví auta v mnoha případech učiní ekonomický nesmysl. Jakmile si vezmeme do ruky kalkulačku, zjistíme, že by se místo toho vyplatilo jezdit luxusním taxíkem s řidičem a ještě bychom ušetřili peníze i starosti. Podobně funguje fikce při plýtvání plochou pozemku v procesu stavby. Každý metr navíc přináší další náklady na pořízení pozemku, na samotnou stavbu, na vytápění a i při následné údržbě tohoto metru.
Pokud tedy vybíráme topný systém, je nutné brát v potaz i prostor, který nám tento systém fyzicky zabere, tedy metry čtvereční navíc, které musí naše stavba mít, a zahrnout je do kalkulace. Není pravdou, že tyto prostorové nároky jsou pro všechny topné systémy stejné. Například prostor na elektrokotel nebo plynový kotel umístěný na zeď je naprosto nesrovnatelný s prostorem, který zabere komplexní systém tepelného čerpadla (a mrtvý prostor požadovaný kolem tohoto systému). V případě některých alternativních systémů (např. u uhlíkových topných folií) pak technická místnost není v domě potřeba vůbec, u jiných stačí jen zlomek prostoru. Pokud bychom využitím alternativního topného systému ušetřili pouhé tři metry čtvereční, bavíme se již o dalších 300 tisíci korunách, které je potřeba přičíst do pořizovacích nákladů tepelného čerpadla. Náklady na vytápění a údržbu tohoto prostoru v tuto chvíli pro zjednodušení pomineme.
Realita ohledně topného faktoru
Atraktivita tepelného čerpadla je postavena na jedné zásadní věci, a to je COP, neboli topný faktor. Jedná se o papírovou hodnotu, která může, ale nemusí být dosažena. Navíc při nedokonalých podmínkách značně klesá. Pro ilustraci se zde můžeme opět podívat do světa automobilů. Nahlédněte do promo specifikací udávaných výrobcem vašeho vozu na informace ohledně spotřeby a porovnejte to s realitou. Povedlo se vám již někdy těchto výsledků dosáhnout při skutečném provozu? Stejně je potřeba přistupovat ke všem specifikacím naměřeným v laboratorních podmínkách.
Dalším podstatným faktorem, a de facto vlastností tepelného čerpadla, je jeho schopnost být efektivní při tvoření nízkého rozdílu vstupní a výstupní teploty. Tedy čím vyšší teplotu z tepelného čerpadla potřebujete dostat, tím je jeho účinnost horší. Při napojení na klasické radiátory se tak musíme rozhodnout, zda budeme akceptovat razantní pokles COP za cenu získání dostatečné teploty pro radiátory nebo budeme sice šetřit peníze, ale bydlet v chladu. Tepelné čerpadlo proto dává v tomto směru smysl pouze při napojení na vodní podlahové vytápění, jež pokrývá obývaný prostor větší plochou, a nevyžaduje tedy tak vysokou teplotu média.
Sousedské vztahy není radno podceňovat
Na rozdíl od dosud využívaných topných systémů je součástí tepelného čerpadla také vnější jednotka, která obsahuje rotační část vydávající větší či menší hluk (v závislosti na typu a stáří zařízení). Ačkoli se prodejci často snaží tento fakt bagatelizovat, doporučujeme si k problematice dohledat na internetu videa pořízená uživateli při měření hlučnosti. Ta je korigována normami maximální přípustné hlučnosti a pak také umístěním jednotky z hlediska vzdálenosti od souseda. Splnění normy však a priori neznamená zachování dobrých vztahů se sousedem, pokud jej i přesto bude rušit hučení vašeho zařízení. I když je provoz zpočátku tichý, postupem času přirozeně rotační část stárne a hlučnost se zvyšuje. Pokud se tedy rozhodnete pro pořízení tepelného čerpadla, měli byste promyslet umístění venkovní jednotky tak, aby nerušila nejen vás, ale ani žádného z vašich sousedů.
A kdy tedy dává tepelné čerpadlo smysl?
Samotná podstata tepelného čerpadla jako vysoko zátěžového zařízení má smysl právě tam, kde je možné jeho malý nominální přínos využít ve velkém rozsahu. Tedy ve velkých halách, nezateplených vícegeneračních domech, případně bytových domech, kde se díky němu může výrazným způsobem zrychlit návratnost investice. Pořizovací náklady se rozloží mezi jednotlivé domácnosti, a tím se sníží na přijatelnou mez. Instalace tepelného čerpadla do malého dobře zatepleného rodinného domu je ekonomický i logický nesmysl. Pokud bychom si měli opět pomoci příměrem z automobilismu, je to jako pořídit si dodávku s dieselovým dvoulitrem na pětiminutové cesty na nákupy do supermarketu a zpět.
Zdroj: drevostavitel.cz