Včera mě čekala další větší výzva… fasádní nerezový komín od technologického spotřebiče na úpravu pokrmů (udírny). Největší obavy nebyly z 16m výšky a asi ani z toho, zda to udělám opravdu perfektně, jako spíš z toho, abych nezranil nikoho z návštěvníků bistra. Je v Abertamech jediným zařízením, kde se vaří a tak se zde scházejí jak místní, tak chataři a samozřejmě i dělníci, kteří zde pracují. Denně zde projde přes 500 lidí a já dělal přímo nad vstupem do objektu.
Zakázku jsem dostal od svého stávajícího zákazníka, kterému už jsem jeden podobný komín také stavěl. Tak jako vždy se i tady objevily vychytávky, které jsem musel vyřešit. Tou první byla 1,1m silná zeď ze žuly. Jeden celý den mi trvalo provrtat ji. Přitom jsem ještě na žebříku dostal od vrtačky pořádnou ránu do zubů. To když se vrták kousnul a vrtačka se otočila kolem své osy. 7kg železa mě v plné polní trefilo do obličejě. Pak to byl úskok, abych se komínem vyhnul oknům v posledním patře a nekopíroval stejnou chybu, jaké se dopustil někdo přede mnou, když stavěl původní komín, no a nakonec i skutečnost, že poslední patro je více zapuštěné do domu a nekopíruje průčelí domu. Musel jsem komín koleny tedy k tomuto patru přiblížit. Ale všechno dobře dopadlo a s výsledkem jsem spokojený a doufám, že bude i zákazník. Když jsem se ptal obsluhy plošiny na její názor, zda je komín rovný a pěkný, řekl mi pán, že je to dobrý. Ptám se dobrý a říkám tak za jedna mínus?Odpověděl, že podle něj je to za jedna a to mě potěšilo.
